České naděje začaly na Kácově kolem paru. Lieser přemohl bolavá záda a zamířil pod něj
Dopolední čtvrteční flighty 11. ročníku D+D REAL Czech Challenge, která se hraje premiérově na Kácově, byly startovacím bodem řady českých nadějí. A ty zůstávají minimálně ve hře o cut, když české golfové stálice skončily své kolo kolem paru. O ránu pod něj se dostali Ondřej Lieser s talentovaným amatérem Matějem Bačou, v paru došli Filip Mrůzek s Michalem Pospíšilem a jednu nad zapsal Jan Cafourek.
Jednatřicetiletý Lieser, zatím jediný český šampion na Challenge Tour, který v roce 2020 celou sérii dokonce vyhrál, po uplynulé sezoně opustil svět světového profesionálního golfu. Přesto je vidět, že na Zbraslavi, kde se stal místním trenérem, rozhodně nic ze svého umění nezapomněl. I se zdravotními problémy vyšvihl ve čtvrtek v Kácově parádní rundu se čtyřmi berdíky a třemi bogey.
„Po těch osmi měsících jsem se hrozně těšil. Včerejšek mě sice trochu přibrzdil, protože záda s krkem byly hodně špatné, ale díky Amovi (fyzioterapeut Challenge Tour), který mě pořádně prokřupal a narovnal, jsem mohl přijet. Ještě dnes ráno v šest jsem u něho byl a nevěděl jsem, jestli nastoupím. Nechtěl jsem odehrát dvě jamky a jít pryč, to bych raději poslal do hry prvního náhradníka,“ zhodnotil svou náladu před turnajem.
Co se stalo? „Myslím si, že moje tělo dostalo v úterý šok poté, co jsem šel po osmi měsících trénovat,“ zasmál se svým typickým způsobem jeden z největších golfových talentů, jaký se kdy v Česku narodil, a hned dodal, že sám moc dobře tuší, kde udělal chybu: „Upřímně si myslím, že to bylo tím, jak bylo v úterý opravdu vedro, tak jsem rozhicovaný nasedl do auta a jako malý kluk jsem si pustil naplno klimatizaci. Domů jsem jel 40 minut a hned jsem začal cítit, že to jde od kroku dolů, a pak to komplet spadlo mezi záda.“
Do prvního kola ale nakonec přeci jen nastoupil a popasoval se s ním více než obstojně. „Měl jsem pomalejší začátek, nedal jsem dva tři putty do birdie, což byly hezké šance. Pak jsem dal zbytečné bogey na čtvrté jamce, ale hned zareagoval berdíkem a bylo do dobré. Dal jsem další dvě birdie na jamkách 17 a 18 a další přišlo na dvojce, bylo to dobré.“
Konec už ale tak růžový nebyl, proč? „Od čtvrté jamky na Forestu jsme začali hodně čekat. Na týčku šesté, sedmé a osmé jamky jsme dohromady čekali snad 45 minut. Mám dojem, že jsem v tu chvíli vytuhnul. Nic mě nebolelo, ale už to nebylo ono. Přesto mě celé kolo strašně bavilo, udržel jsem se celé kolo soustředěný a jsem opravdu mile překvapený. Už jsem měl rozhodně pomalejší starty do turnajů, na kterých jsem skončil o hodně lépe.“
Jen chvilku před Lieserem dohrál Michal Pospíšil, který to měl také rozehrané na kolo pod par. Jenže na pro něho závěrečném pětiparu deváté jamky zaváhal, ztratil ránu a musel se spokojit pouze s kolem v paru.
„Měl jsem dobrý start a po dvou jamkách jsem byl jednu pod. Pak jsem ale neměl úplně ideální rány z týčka na dvou tříparech, za což jsem byl po zásluze potrestán,“ litoval Pospíšil dvou ran, které znamenaly ztrátu hned tří ran. Po bogey na třináctce totiž přišel na patnáctce dokonce dabláč.
Ve druhé polovině kola si ale pocit z celého dne výrazně vylepšil. „Bylo to takové nahoru dolu, nic oslnivého. Lepší rány se střídaly s horšími, naštěstí se mi na druhé devítce Forestu podařily dát dva dobré putty, na sedmičce z kopce jsem dal navíc málem hole in one… Škoda toho závěru, což je krátký skórovací pětipar, ale já bohužel zahrál v podstatě pět špatných ran, takže se tomu bogey nemůžu divit,“ popsal poslední jamku.
Na turnaj Challenge Tour přitom Pospíšil přijel jako čerstvý domácí šampion, když před necelými dvěma týdny vyhrál na Dýšině druhý letošní podnik Raiffeisenbank Czech Open Golf Tour. „Vždycky je fajn vyhrát. Dýšina je navíc také docela úzké hřiště, takže bylo fajn zjistit, že se tam člověk vejde do placu. Jako trénink na Challenge Tour jsem to ale nebral, protože jsem ještě tehdy nevěděl, že tady budu hrát, to jsem se dozvěděl až o pár dní později.“
Stejně jako Pospíšil došel své kolo v paru Filip Mrůzek, který se po pomalejším rozjezdu ve čtvrtek zachránil dvěma birdie v samém závěru: „Nehrál jsem vůbec špatně. Dvakrát jsem zahrál za green a pokaždé z toho bylo bogey, jinak jsem hrál fairway green, hrál jsem do míst, kam jsem měl, kde nic nehrozilo, ale dnes jsem prostě nedával putty.“
„Měl jsem dobrou rychlost, greeny jsou úžasné, ale snad pětkrát mi to sjelo po hraně. Dnes to s mojí hrou mohlo být klidně tři, minimálně dvě pod. Hra byla dobrá, je na čem stavět a díky závěru jsem v paru, což není nic špatného. Hřiště sice není dlouhé, ale greeny jsou těžké. Musím dál trefovat železa, dávat si pozor, abych nebyl moc dlouhý ve chvíli, kdy je jamka na konci greenu, a věřím, že to bude dobré,“ dodal Mrůzek.
