Hejna si berdíkem na závěr řekl na Kácově o cut. Nakopl ho eagle, pomohly loňské zkušenosti

V pátek dopoledne se čekalo od jiných českých hráčů, že se porvou na D+D REAL Czech Challenge na Kácově o cut. Ale zatímco Aleš Kořínek ani amatér Václav Tichý nadějně rozehraný turnaj do víkendu nedotáhli, Jan Hejna si o ně kolem za 70 (-2) řekl. Po dohrání byl s celkovým skóre mínus jedna na přelomu páté a šesté desítky, když do finálových kol projdou hráči do děleného 60. místa.

Co si budeme povídat, Jana Hejnu asi zatím neznáte. Ve svých 27 letech má na svém kontě zatím jeden turnaj Challenge Tour, když se ukázal loni na Kaskádě. Jinak objíždí většinu domácích podniků, ale zatím bez vítězství. On sám přitom nikdy žádné velké hráčské ambice neměl.

Dá se to pochopit. S golfem začal pozdě, až v 16 letech. Do té doby jezdil hlavně na skejtu a k tomu hrál baseball za Kotlářku. „Spíše jsem tedy seděl na lavičce, tak jsem si jednou řekl, že chci přijít na hřiště, zaplatit a hrát. Ne že musím čekat, až mě do hry pošle trenér,“ vzpomíná na dobu, kdy definitivně vyměnil baseballovou pálku za golfové hole.

„Sice jsem se po šesti letech dostal na nulový hendikep, což nebylo špatné, ale přeci jen jsem neměl nějaké velké hráčské ambice. Asi jsem si tolik nevěřil, a také jsem neměl úplně zázemí od rodičů v tom smyslu, že by mi mohli platit hráčskou kariéru. Vždy jsem se ale chtěl věnovat golfu,“ říká otevřeně.

K profíkům tak přestoupil a už tři roky se živí trénováním na pražském Černém Mostě. A tu a tam si zahraje turnaj: „Primárně se věnuji trénování na Čerňáku, kde jsem trenérem. A ve volných chvílích trénuji sebe. Stále se snažím, abych hrál co nejlépe a pokouším se odehrát většinu českých profesionálních turnajů.“

Na Challenge Tour se poprvé podíval loni, když se zúčastnil turnaje Kaskáda Golf Challenge. A přestože tehdy také nezačal nejhůře kolem za 73 ran, ve druhém se s tlakem nevyrovnal a do klubovny přinesl o šest ran více.

„Cítil jsem se dobře, ale bohužel se mi dva týdny před turnajem rozpadla hra, takže jsem často nevěděl, co přijde. Na ten stav bylo první kolo za 73 ran docela dobré. Na druhé devítce druhého kola jsem si ale uvědomil, že to asi nevyjde, což mě tehdy trochu zlomilo. Bylo to pro mě ponaučení, že se nemám nikdy vzdávat. Dnes se to snad obrátilo v můj prospěch,“ popisuje své před rokem nabrané zkušenosti.

A cíleně je letos využíval nejen během turnaje, ale i před ním: „Minulý rok jsem to před svým prvním turnajem na Challenge Tour trochu přehrotil. Letos jsem se rozhodl být sám sebou, připravovat se podle svých možností, které společně s trénováním nejsou úplně veliké, ale něco se nabízí. Hlavně jsem se snažil mít klidnou hlavu a jít do toho jako do každého jiného turnaje. Poučit se z minula.“

Že bude na sponzorskou pozvánku Next Reality hrát, věděl dlouho dopředu. Na Kácově je navíc členem jeho kamarád, se kterým tak na hřiště několikrát vyrazil. A tu a tam ho povolá k trénování také místní manažer Tomáš Malec, což následně nabídne další možnost zahrát si na místním hřišti, které řadí mezi svá nejoblíbenější u nás.

Ve čtvrtek přitom začal stejně jako loni na Kaskádě, kolem za 73 ran. Jaké bylo? „Už ve čtvrtek mi to šlo dobře, trefoval jsem greeny… Jen jsme šli šest hodin a dost čekali, což bylo trochu únavné.“

„Za ty dva dny mi tam ale nespadl snad jediný delší putt. Musel jsem si přihrávat opravdu blízko, nebo nejlépe hrát přímo do jamky,“ narážel po dohrání na svůj páteční hole out do eaglu na osmnáctce, která pro něho byla devátou jamkou kola. V tu chvíli se vrátil zpět do paru v turnaji a byl zpátky ve hře o cut. Jak vypadala rána, která se o to postarala? „Měl jsem to 82 metrů proti větru a můj zkušený kedík Filip Ráža mi poradil, abych zahrál plnou wedge za tyč a nechal míček vrátit. A stalo se.“

Následovala dvě birdie na jamkách 2 a 3, která znamenala výrazný posun nad hranici cutu. Přišla nervozita? „Od začátku kola jsem se cítil dobře. Před prvním kolem jsem byl asi nervóznější. Bylo to poklidné kolo, trefoval jsem greeny, připravoval si šance, ale… Tady jsou greeny ve skvělé kondici, ale dát delší putt je strašně těžké. Vždy jsou to hodně nahrávané putty, nic rovného.“

I kvůli tomu se dostavila dvě nepříjemná bogey, která Hejnu vrátila zpět do paru, ránu za očekávanou hranici cutu. Věděl o tom?

„Po dvanácti jamkách jsem byl celkově mínus dvě, což jsem tušil, že by mělo stačit. Potom jsem ale zahrál dvě bogey, tak jsem Filipovi (kedíkovi) na sedmnáctce řekl, ať mi řekne, co ještě musím zahrát. Věděl jsem, jak se věci mají. Přišel zase lip out, takže na osmnáctce už jsem musel zaskórovat,“ pospal dramatický závěr, který mu vyšel především díky druhé ráně do greenu na pětiparu devítky. „Ta rána byla fantastická,“ popsal úder, po kterém dokonce puttoval do eaglu, který jen těsně nepřiletěl. Ale birdie bylo jisté.

Jestli to bude stačit, to se definitivně dozví až v pátek večer po dohrání posledních flightů. Vše ale nasvědčuje tomu, že by mělo.

„Udělal jsem vše pro to, abych si zahrál i o víkendu. Teď už musím jen čekat a třeba pomůže větříček,“ smál se s tím, že žádné jiné plány na víkend nemá: „Šel jsem do toho s tím, že zde budu hrát všechny čtyři kola. Jenom ubytování ještě nemám, ale kdyžtak mám půl hodinu cesty chalupu, nebo se vrátím na noc do Prahy.“